"Mlč, sakra!" utrhl se na něho Gunvald Larsson. Kvant sebou škubl a otevřel ústa, aby něco řekl, pak ale vrhl pohled na Martina Becka a opanoval se.
"Nevšiml si, že by okna byla prostřílena, čehož si mimochodem nevšimly ani tyhle dva exempláře, když se potom nakonec přece jen přiloudaly. Ale všiml si, že jsou přední dveře otevřeny. Myslel, že došlo k dopravní nehodě, a spěchal pro pomoc. Odbočil na Severonádražní ulici směrem na jihozápad, protože naprosto správně usoudil, že z konečné stanice autobusu přivolá pomoc dřív, než kdyby se vracel Norrbackou ulicí nahoru do kopce."
"Jak to?" zeptal se Martin Beck.
"Protože předpokládal, že na konečné stanici bude stát nějaký autobus. Jenže tam žádný nestál. A naneštěstí potkal policejní auto."
Gunvald Larsson vrhl vražedný pohled na Kristianssona a Kvanta.
Jeho oči měly barvu bledě modrého porcelánu.
"Policejní auto ze Solny totiž právě vylezlo ze svého okresu jako červ z díry. Jak dlouho jste tam stáli s předními koly na hranici města?"
"Tři minuty," řekl Kvant.
Spíš tak čtyři nebo pět," upřesnil Kristiansson."
Kvant se po něm vyčítavě podíval.
"A viděli jste někoho tamtudy přicházet?"
"Ne," řekl Kristiansson."První, koho jsme uviděli, byl ten člověk se psem."